O kotvičníku zde před rokem 2000 psal kde kdo. Ale vždy se opisovalo ze stejného zdroje. proto všude naprosto stejné informace. Já byl první, kdo v republice začal pěstovat kotvičník profesionálně a to od roku 2000.  Mám s pěstováním kotvičníku největší zkušenosti. Až od začátku mého pěstování se začaly články měnit. Už se neopisuje, už jsou vlastní zkušenosti.

Původ a rozšíření:

Tato zajímavá rostlina roste v široké oblasti Asie, Evropy, Afriky i Austrálie. Místem pravděpodobného původu jsou písečná mořská pobřeží Číny a Japonska. Rozšířena je v evropské části Ruska, ale i na Sibiři, Kavkaze a zvláště ve Střední Asii, dále na březích Azovského, Kaspického a Černého moře. Najdeme ji však i v oblasti Středozemního moře až do Podunají. Velmi dobře je známa v Číně, Indii i na Srí Lance; v mnoha zemích se pěstuje pro farmaceutické účely. Planě roste na přímořských píscích, podél řek a potoků, na zahradách, v porostech kulturních rostlin, na pastvinách i podél cest a železničních tratí. Typickým prostředím jsou písky, suchá místa, stepi a polopustiny. Kotvičník lze velmi dobře pěstovat a množit i v našich klimatických podmínkách. Dobře roste ve volné půdě, kde bezproblémově dozrávají semena, které v půdě přezimují a na jaře klíčí.

Botanický popis:

Kotvičník je jednoletá poléhavá bylina z čeledi kacibovitých, Zygophyllaceae.
Lodyhy jsou 10-60 cm dlouhé a chudě větvené.

Listy jsou vstřícné, krátce řapíkaté a palistnaté. Jsou sudozpeřené s 5-8 jařmy řapíčkatých, eliptických nebo podlouhle kopinatých, tupých lístků. Pětičetné žluté

květy vyrůstají jednotlivě v úžlabí listů na krátkých stopkách.

Plod je poltivý, složený z pěti hvězdovitě rozložených, tvrdých a bradavčitých plůdků, které mají po stranách dva dlouze špičaté a tvrdé ostny.

Semena jsou vejcovitá a světle hnědá.