Kořenová spála a vadnutí luskovin
Kořeny a báze stonků hnědnou až černají a boční kořínky zahnívají a odumírají. Na příčných řezech bázemi stonků je zřejmé zahnědlé zbarvení svazků cévních. Následkem napadení rostliny krní, žloutnou, vadnou, zasychají a odumírají.
Jedná se o komplexní chorobu, kterou může způsobovat více houbových organismů (Fusarium spp., Phytophthora spp., Pythium spp., Phoma pinodella, Thielaviopsis basicola, Aphanopmyces euteiches, Thanetephorus cucumeris aj.). Kořeny a báze stonků hnědnou až černají a boční kořínky zahnívají a odumírají. Na příčných řezech bázemi stonků je zřejmé zahnědlé zbarvení svazků cévních. Následkem napadení rostliny krní, žloutnou, vadnou, zasychají a odumírají. Choroba se často vyskytuje v ohniscích, někdy jsou však napadány jen jednotlivé rostliny. Nejvíce poškozován je především hrách a peluška, ale napadán může být i fazol, čočka a další bobovité rostliny (Fabaceae). Původci choroby jsou přenášení osivem nebo půdou, kde přežívají saprofyticky. Odtud přerůstají na klíčící rostliny nebo jsou na ně přenášeny půdními živočichy (např. háďátky). Přednostně jsou napadány rostliny vysévané do těžké, utužené a mokré půdy, rostliny se sníženou přirozenou odolností nebo rostliny oslabené (např. vlivem nevhodného použití herbicidů nebo nepříznivých půdních či klimatických podmínek). Nepřímá ochrana spočívá v dodržování minimálně 6ti letého odstupu v pěstování hostitelských plodin na jednom místě, používání zdravého osiva a odolnějších odrůd a včasné odstraňování napadených rostlin. Moření osiva (fynylamidy) chrání rostliny před infekcí pocházející z půdy většinou jen po dobu 3 týdnů po výsevu.