Ing.O.Plavcová, CSc,.VÚOZ Průhonice.

Vše o klíčení pelargoníí přímo od výrobce.

PĚSTOVÁNÍ PELARGÓNÚ ZE SEMENE V DOMÁCÍCH PODMÍNKÁCH.

Pelargónie ze semene jsou kultura, která je svým charakterem spíše vhodná pro profesionální zahradnictví. V těchto podnicích pelargónie vyseté v lednu a pěstované při dobrých světelných podmínkách, dobrém hnojení a teplotě kolem 20°C vykvétají začátkem května. V domácnostech je to trochu komplikovanější v důsledku horších pěstebních podmínek, nicméně i zde je možné s úspěchem tyto květiny pěstovat. Velmi však záleží na naši vynalézavosti a péči.

VÝSEVY. V domácnostech semena vyséváme většinou od ledna do února Kdy je vyséváme je hlavně podmíněno tím, jak světlé stanoviště vzešlým rostlinám můžeme poskytnout. Když pro ně nemáme moc světlé místo sejeme je raději až v únoru, aby rostliny mohly růst již za dobrých světelných podmínek. Pro výsevy používáme nejlépe koupený substrát s nízkým obsahem živin a přísadou rašeliny. Měli bychom si ho propařit, např. v plátěném pytlíku v troubě nebo sterilizačním hrnci při teplotě asi 90°C po dobu 20 min. Pěstební nádoby mají být čistě umyté a vydezinfikované např. v přípravku SAVO. Výsevy jsou velmi citlivé na dodržování vhodné teploty - ideální teplota je 20-24°C dnem i nocí. Rostlinky vzcházejí obvykle za 7-14 dni. Pokud jsme semínka vyseli do malých květináčků po jednom, můžeme je v nich pěstovat až do přesazení do konečných květináčků. Když jsou semínka vysetá ve výsevních miskách, tak je v této době přepícháme (podrobněji viz druhá stránka).

SÁZENÍ. Když jsou rostliny dostatečně velké (přibližně během března) přesadíme je do květináčů o průměru asi 11 cm. Substrát by měl být již bohatší na živiny. Nejsnazší je opět substrát koupit. Můžeme si ho ale i sami namíchat např. z jednoho dílu zeminy, jednoho dílu rašeliny a jednoho dílu dobře uleželého kompostu. Substrát by měl být opět propařený, aby nedocházelo ke ztrátám rostlin v důsledku infekce v půdě.

STANOVIŠTĚ. Pelargónie by měly být po celou dobu na světlém místě, tj. blízko u okna Musíme však dát pozor, aby byly rostliny dostatečně (asi 8-10 cm)·od skla, aby za mrazů nenamrzly a za sluníčka se nepřipálily. Rovněž by na ně nemělo přímo sálat ústřední topení. Vhodným řešením bývá třeba dřevěná deska o šířce. asi 40 cm umístěná na okenní parapet a sahající přes ústřední topení.

TEPLOTA. Nejvhodnější denní teplota po celou dobu pěstování se pohybuje kolem 20°C. Noční teplota může být s vy jímkou výsevů o trochu nižší.

HNOJENÍ. Pelargónie jsou velmi náročné na živiny. Přihnojovat začínáme malé rostliny, když mají asi 5 pravých listů o velikosti pětikoruny až desetikoruny. Použijeme jakékoliv tekuté plné hnojivo vhodné pro pelargónie (jistě Vám v každé květinářské prodejně poradí). Na malé rostliny používáme slaboučkou koncentraci (0,1%), u starších rostlin koncentraci postupně zvyšujeme až na 0,4 %. Hnojíme v 7-10 denních intervalech.

ZÁLIVKA. Musí být úměrná, aby rostliny nebyly ani přeschlé ani přemočené (ani občas).

VÝSADBA NA VENKOVNÍ STANOVIŠTĚ. Pelargónie vysazujeme ven po 'ledových mužích'. Stanoviště má být slunné, substrát má být bohatý na živiny. Velmi vhodná (ale ne nutná) je přísada kompostu s uleželým hnojem nebo drůbežím trusem. Velmi důležité je pravidelné přihnojování a úměrná zálivka Na přelití a i na zaschnutí rostliny reagují zežloutnutím listů a později jejich zaschnutím. Přihnojovat můžeme opět tekutým hnojivem nebo tabletovými hnojivy dle návodu na balu, nebo např. i cereritem nebo jiným plným hnojivem ( asi 2x za sezónu, tj. asi začátkem června a koncem července). Přihnojovat začínáme vždy za 3-4 týdny po sázení do nového substrátu.

PŘEZIMOVÁNÍ. Před nástupem mrazů uložíme pelargónie nejlépe na světlé místo s teplotou asi 8-10°C. Pelargónie se většinou seřezávají na podzim. Někteří pěstitelé však preferují jarní seříznutí.

MNOŽENÍ PELARGÓNIÍ VYPĚSTOVANÝCH ZE SEMENE. Tyto pelargónie si dále množíme již řízkováním, jako ostatní běžné odrůdy a to tak dlouho dokud jsou v dobrém zdravotním stavu. Kdyby se u nich objevily choroby obvyklé u řízky množených odrůd, doporučujeme zakoupit nová semínka a vypěstovat si znovu zdravé rostliny (nemocné rostliny nikdy nevyhazujeme do kompostu, neboť by byly zdrojem další infekce při nedokonalém propaření substrátu).

--------------------

Klíčivost pelargónií a výsevy v domácích podmínkách

Pro osivo F 1 pelargónií je za normálním okolnosti charakteristická vysoká a stejnoměrná klíčivost. Toho se dosahuje komplikovaným chemickým či mechanickým ošetřením, které se nazývá skarifikace. Bez tohoto ošetření klíčí semena pelargónií ve velmi dlouhém časovém rozsahu. Bezprostředně po sklizni klíčí asi tak 20-40 % semen, zbytek k1íčívá za ni.zně dlouhou dobu v závislosti na pevnosti osemení a na podmínkách, v kterým se semena ocitnou. Tato vlastnost je v přírodě z hlediska zachování druhu velmi výhodná, neboť v případě momentálních nepříznivých podmínek uhyne jen ta část k1íčenců, která již vyklíčila, nikoliv celé potomstvo, V kultuře, kdy potřebujeme naopak rychlé a uniformní klíčení., je však naprosto nepřijatelná a je ji nutné co nejvíce potlačit.

Úkolem starifikace u pelargónií je za prvé odstranění oplodí s ochmýřenou osinou a za druhé narušení osemení, aby bylo propustné pro vodu a pro plyny. Obvykle se ke skarifikaci používá 85-96 % kyselina sírová nebo různé obrušování. Skarifikační metody jsou obvykle firemním tajemstvím. Optimální délku a intenzitu skarifikace by nebylo tak obtížné stanovit, kdyby neexistovala zmíněná nestejnoměrná kvalita osemení. Skarifikace musí být tak vybalancovaná, aby byla pokud možno všechna tvrdoslupečná semena dostatečně ošetřena a aby prakticky žádná semena nebyla poškozena. Situace je ještě ztížena tím., že nejen každá odrůda má jinou kvalitu osemení, ale i různé sklizně osiva téže odrůdy v jednotlivým ročním obdobím či létech, To v praxi znamená, že velmi pracně vyzkoušená délka skarifikace pro určitou partii osiva je pro druhou partii jen orientačním vodítkem. Skarifikace musí být tak intenzívní, aby se dosáhla klíčivost osiva co nejvíce nad 90 %. Tato snaha činí skarifikaci nejen velmi pracnou, ale i nejrizikovější částí celé výroby osiva. Stačí jen málo a celá partie může být totálně znehodnocená Proto se také osivo skarifikuje zásadně po malých partiích, kdyby k nějaké chybě došlo, aby nebyla zničena celá sklizeň. Po každém skarifikačním zákroku se zkouší hned klíčivost osiva. Když není výsledek uspokojující, musí se osivo ošetřit znovu a znovu vyzkoušet klíčivost. To se opakuje tak dlouho pokud není výsledek jak má být. U pelargónií musí mít dle normy osivo l. tř. minimální klíčivost 80 %. U naších odrůd však zásadně nedáváme do prodeje osivo s nižší klíčivosti než 85 %, většinou však je klíčivost vyšší než 90 %.

Extrémně vysoká klíčivost osiv, která je v pro přírodu naprosto nelogická, je v kultuře třeba u těch plodin, které se při profesionálním pěstování vysévají různými výsevními zařízeními přímo do jednotlivých výsevních míst v sadbovačích. Pro tyto pěstitele není ani tak důležitá cena semene jako právě jeho klíčivost. Pokud se osivo vysévá do výsevních truhlíků a později se přepichuje lze použit i osivo s poněkud nižší klíčivostí, která je ovšem zohledněna v ceně.

Ale i osivu s nejvyšší možnou kvalitou musíme poskytnou velmi dobré podmínky pro výsevy, abychom dostali skutečně dobré výsledky. U pelargónií to znamená zajistit vhodný substrát a pěstební prostředí se stejnoměrnou teplotou 20-24 "C dnem i nocí a stejnoměrnou vlhkostí. Dodržení těchto podmínek není jednoduché, proto někdy i profesionální zákazníci preferují nákup mladých rostlinek před vlastními výsevy.

V domácnostech máme samozřejmě podmínky pro výsevy poněkud horší. Ale jedno plus zde přece jen máme. Můžeme si totiž semínka vysít napřed na vlhký filtrační papír do misky přikryté porofólií ( nebo fólií propíchanou silnější jehlou). Misku dáme do místo, kde je co nejméně kolísavá teplota v rozmezí zmíněných 20-24 "C, většinou tedy ne moc blízko u okna. Velmi důležité je, aby filtrační papír byl stále stejnoměrně vlhký. Většina semínek začne za 3-7 dní klíčit. U zbytku semínek, která nenaklíčila můžeme po této době jemně jehlou natrhnout osemení. Po tomto zákroku naprostá většina semínek vzejde. Doporučujeme nesít všechna semena najednou a to proto, kdyby nám výsevy přece jen zaschly, abychom nepřišly naráz o všechna semínka Z hlediska udržení stejnoměrné vlhkosti bývá jistější výsev přímo do substrátu (0,3-0,5 cm hluboko, přikrýt porofólií). V tomto případě musíme sít do stejnoměrného sponu, aby nalezení a napíchnutí semínek bylo snaží.

Vzešlé semenáčky s rozvinutými děložními lístky i když třeba ještě nemají kořínek (kořínek se do 3-5 dnů vytvoří) přepichujeme do lehčího substrátu s 30-50% podílem rašeliny, s nižším obsahem živin a s hodnotou pH 6-6,5, která je vhodná pro většinu pokojových rostlin. Substrát má být předem propařený. V případě nedezinfikovaného substrátu i pěstebních nádob se výrazně zvyšuje procento uhynulých rostlin. Přepichujeme i semenáčky s mírnými deformacemi, které jsou často jen kosmetickou vadou způsobenou skarifikací. Z naprosté většiny těchto rostlinek vyrostou zcela normální a zdravé rostliny. V každém případě bych však chtěla upozornit, že i v zahradnických podmínkách se v průměru dopěstuje ze 100 semen jen asi 80 rostlin. Klást si vyšší požadavky v domácnostech by bylo značně nereálné. Možná, že si někdo řekne, že za těchto okolností je lepší koupit si hotové rostliny. Snad je to pravda, ale myslím, že se mnou mnozí souhlasit, že vlastní výpěstek je přece jenom vlastní výpěstek,

Ing.O.Plavcová, cse.vúoz Průhonice