MYKÓZY - Plíseň bramboru

Chemická ochrana pomocí měďnatých přípravků, dithiokarbamidanů, dithiokarbamátu nebo speciálních protiperonosporových přípravků (morfoliny, nitroaniliny, fenylamidy, ftalimidy, acylmočoviny, karbamáty). Začátek ošetření by se měl provádět na základě signalizace.

Příznaky: Především na okrajích nebo špičkách starších (spodnějších) listů vznikají neohraničené, vodnaté, šedozelené, později hnědé skvrny, které se rychle rozšiřují na cely povrch listů. Za vlhkého počasí se na spodní straně listů, na rozhraní zdravého a napadeného pletiva, objevují nevýrazné bílé povlaky reprodukčních orgánů patogena. Napadené listy rychle vadnou, tmavnou, scvrkávají se, zasychají a odumírají. Nejprve jsou napadány spodní listy, později hyne celá nať. Za příznivých podmínek se podobné, avšak podlouhlé skvrny vytvářejí i na stoncích a řapících listů. Choroba se zpočátku vyskytuje v ohniscích, později jsou rostliny napadány celoplošně a předčasně ukončují vegetaci. Napadené hlízy mají na svém povrchu stříbřitě šedé nebo i hnědé nepravidelné skvrny, které se postupně propadají. Pletivo pod těmito skvrnami je hnědé, někdy i šedé, přičemž poškození dužniny postupuje od povrchu směrem do středu hlíz. Napadené hlízy často podléhají druhotné mokré bakteriální hnilobě. Význam: Celosvětově rozšířená a současně nejzávažnější choroba brambor. Největší škody způsobuje v chladnějších a vlhkých oblastech. Nejvíce jsou napadány velmi rané až polorané odrůdy. Při epidemických výskytech se výnos hlíz snižuje o 30 až 50% a značná část hlíz pak i následně hnije v průběhu skladování. Z minulosti jsou známy i katastrofální neúrody (např. v polovině 19. století v Irsku). Biologie Hostitelské rostliny: I když stejná houba způsobuje plíseň rajčete, názory na možnost vzájemného přenosu patogena mezi bramborem a rajčetem jsou značně nejednotné. Pravděpodobně středoevropské izoláty této houby napadající brambory nejsou schopny v přirozených podmínkách napadat i rajčata. Vývojový cyklus: Původce plísně přezimuje formou penetrujícího mycelia v pletivu napadených hlíz. Z těchto zdrojů primární infekce se patogen šíří do nadzemních částí rostlin. Závažným a častým zdrojem plísně jsou i hromady a jiné skládky vyřazených hlíz. Ojediněle může patogen přezimovat a šířit se i pohlavními výtrusy (oosporami). Za vegetace se choroba šíří z infikovaných rostlin na sousední prostřednictví m dešťových kapek a na větší vzdálenosti vzdušnými proudy. Porosty jsou většinou napadány již v průběhu června. Z listů jsou výtrusy (sporangia a konidie) splavovány vodou do půdy, přes lenticely a ranky pronikají do hlíz a ty infikují. Ekologie: Výskyt plísně podporuje vyšší vzdušná vlhkost (nad 94%) nebo dešťové srážky. K infekci rostlin je potřeba, aby listy byly ovlhčeny minimálně 4 hodiny. Teplota vzduchu musí být nad 10°C (optimum 18 až 20°C) a výhodné je především střídání teplot (chladné noci a teplé dny). Teploty nad 25°C a vlhkost vzduchu pod 30% brzdí nebo zcela zastavují průběh infekce. K masivnímu šíření choroby dochází většinou od poloviny června. Kritické období pro infekci je vždy, kdy po dobu minimálně 48 hodin je vzdušná vlhkost vyšší než 75% a teploty v rozmezí 10 až 24°C. Ochrana Nepřímá: Brambory je třeba pěstovat v místech s dostatečným pohybem vzduchu a s dostatečným osluněním, zejména již při východu slunce. Nikdy nepěstujeme brambory v blízkosti vodních toků a nádrží, ve stínu budov, vysokých plodin apod. Dostatečná by měla být prostorová izolace od porostů brambor v předchozím roce od skládek odpadních hlíz a také mezi odrůdami ranými a podzimními. Kromě toho je vhodné před výsadbou vytřídit nemocné hlízy a ty vhodným způsobem likvidovat, aby nebyly zdrojem šíření choroby. Infekci hlíz znesnadňuje dostatečně vysoké nakopčení rostlin, předčasné ukončení vegetace (mechanicky, chemickou desikací) a včasné odstranění napadené natě z porostů. Některé odrůdy jsou odolnější (např. Agria, Ausonia, Dita, Karin, Koruna, Ostara, Radka, Rema, Tempora), jiné náchylnější (např. Gloria, Karla, Lada, Lipta, Premiere), avšak při silnějším infekčním tlaku nemusí být rozdíly již tak výrazné. Přímá: Chemická ochrana pomocí měďnatých přípravků, dithiokarbamidanů, dithiokarbamátu nebo speciálních protiperonosporových přípravků (morfoliny, nitroaniliny, fenylamidy, ftalimidy, acylmočoviny, karbamáty). Začátek ošetření by se měl provádět na základě signalizace. U náchylných odrůd se první ošetření doporučuje v době zapojení porostu v řádcích, u ostatních na začátku květu a podle potřeby se pak ošetření mohou opakovat v intervalech 7 až 14 dnů.