Košík0(0)
Výsevy provádíme raději do květináčů, truhlíků a podobných nádob. Přímé výsevy do půdy bývají méně úspěšné. Protože nejdříve se objeví rychle rostoucí plevele a drobné semenáčky se mezi nimi špatně hledají. Nádobky naplníme propustnou půdou, není třeba, aby byla výživná. Stačí např. 1/2 písku a 1/2 rašeliny nebo humózní půdy.
Všeobecně
Výsevy provádíme raději do květináčů, truhlíků a podobných nádob. Přímé výsevy do půdy bývají méně úspěšné. Protože nejdříve se objeví rychle rostoucí plevele a drobné semenáčky se mezi nimi špatně hledají. Nádobky naplníme propustnou půdou, není třeba, aby byla výživná. Stačí např. 1/2 písku a 1/2 rašeliny nebo humózní půdy. Povrch substrátu urovnáme a vysejeme semena, jemně zasypeme zeminou, mírně utužíme a jemně zalijeme. Hloubka výsevu by měla být mezi 0,1 - 0,5 cm, podle velikosti semen.
Oseté nádoby umístíme nejlépe do skleníku, pařeniště nebo na chráněné místo někde venku, abychom je měli pod kontrolou.
Podle způsobu klíčení můžeme přírodní rostliny rozdělit do několika skupin:
1. Dobré a rychlé klíčení
Tyto druhy můžeme vysévat kdykoli od února do července, když chceme do zimy vypěstovat dostatečně narostlou sadbu, ze které rostliny nejpozději příští rok vykvetou.
Výsevy udržujeme stále přiměřeně vlhké, zaléváme ve chvíli, kdy povrch půdy začíná osychat. Semena nesejeme příliš hustě, aby vyklíčené rostlinky měly dost místa. Husté výsevy musíme přepikýrovat do truhlíků a každé přesazování je pro vyklíčené rostlinky rizikem, zvláště nemají-li vyvinuté pravé lístky. vývoj rostlinek nejlépe probíhá při teplotě 15-20°C, dobrém osvětlení a větrání.
Patří sem:
většina rostlin z čeledi hvozdíkovitých, brukvovitých, slézovitých, bobovitých, kozlíkovitých, mořenovitých, jitrocelovitých, hvězdnicovitých a lipnicovitých (trav).
2. Dobré, ale pomalé klíčení
Při uvedené teplotě asi 15 - 20°C vzcházení semen těchto druhů trvá podstatně déle, většinou 4 -8 týdnů, někdy i více. Vyséváme, proto raději na jaře (únor - duben), můžeme vysévat i v zimě, ale výsevy mohou zbytečně zmechovatět (zarůst mechem a řasemi), což může zkomplikovat klíčení.
Patří sem:
některé pryskyřnékovité rostliny (pokud nejsou v následující kategorii), hadí kořen větší, pryšce, třezalka, violky, vrbiny, rozchodníky, většina růžovitých. kyprej, vítod, většina mrkvovitých, štětkovitých, sporýš, většina hluchavkovitých, lilkovitých, krtičníkovitých, zvonkovitých, liliovitých a kosatcovitých.
3. Pro vyklíčení musí přemrznout
Tato semena vyséváme např. kolem vánoc a zalité výsevy necháme v nevytápěném skleníku, fóliovníku nebo venku. Podstatou je působení střídávého počasí, stačí teplota kolem 0°C.
prvosenka jarní, kontryhele, částečně konopice, bedrník, čechřice dejvorec a další mrkvovité. Dále tento způsob výsevu používáme pro hořce a zeměžluče. Výsevy je třeba udržovat stále zvlhčené.
4. Druhy, které vyklíčí až zjara druhým rokem po výsevu - tak zvané přeléhavé
Nádoby s výsevy se nám většinou během roku zamechovatí, což není na závadu. Uvidíme-li jak se nám povrch půdy nadzvedává, je třeba mechovitou vrstvičku opatrně nakypřit.
oměj, samorostlík, sasankovka, plamének, třemdava, kerblík, prorostlík dlouholistý, máčka ladní, hladýš, paprska, žindava, medovník, ocůn a všechny dřeviny.
5. Semena, která se musí nasít ihned po sklizni (nesmí vyschnout)
hlaváček jarní, blatouch bahenní, vrby, židovník, částečně koniklece, hadí kořen, lýkovce, čertkus
6. Semena ostřic a sítin
Pro zdárné vyklíčení potřebují stbilní 100% vlhkost, proto nádobky přikryjeme průhlednou folii a umístíme opět při teplotě 15-20°C. Začnou-li semena klíčit, kryt odstraníme. Podobně udržujeme vlhké výsevy vrbovek a zeměžlučí, které vyséváme na povrch půdy bez zasypání.
Klíčení a vývoj přírodních druhů rostlin je zajímavou a napínavou záležitostí, neboť nikdy dopředu přesně nemůžeme tento proces přesně naplánovat. výše uvedené rozdělení rostlin Vám může posloužit k pouhé hrubé orientaci.
Věříme tomu, že to obtížné a pomalé klíčení těchto semen má pro přírodu veliký smysl, neboť to umožňuje, aby se semena probouzela postupně a vzešlé rostlinky měly tak větší šanci na přežití. Příroda přece chce, aby ve všem byla rozmanitost a celá Země byla co nejvíc pokryta rostlinami. Vždyť se může probudit i 100 let staré semínko, které v hloubce půdy čekalo na svou příležitost!