Košík0(0)
Na čepelích listů jsou drobné fialové skvrny, které se zvětšují a od středu nekrotizují. Vznikají tak typické skvrny, které mají bělavý nekrotický střed, olemovaný výrazným fialovým dvůrkem. Počet skvrn narůstá, spojují se, listy se deformují a postupně zasychají. Na čepelích listů a květních stopkách vznikají protáhlé tmavě hnědé skvrny se světlejším středem.
Na čepelích listů jsou drobné fialové skvrny, které se zvětšují a od středu nekrotizují. Vznikají tak typické skvrny, které mají bělavý nekrotický střed, olemovaný výrazným fialovým dvůrkem. Počet skvrn narůstá, spojují se, listy se deformují a postupně zasychají. Na čepelích listů a květních stopkách vznikají protáhlé tmavě hnědé skvrny se světlejším středem. V nekrotických středech skvrn se na konidionoších vytvářejí konidie. Parazit přezimuje na napadených listech, kde se vyvíjejí a na jaře dozrávají plodnice - peritecia s vřecky a askosporami. Současně přezimuje v pletivu napadených listů také konidiové stadium. Askospory i konidie jsou zdrojem primárních infekcí. Onemocnění se šíří především za deštivého a teplejšího počasí. K silnějším napadením dochází obvykle až v období po sklizni. Napadány bývají především starší a husté porosty. Z preventivních ochranných opatření jsou významné:
optimální hustota porostu, vyrovnaná výživa a včasná obměna porostů. Při časném a silném napadení je vhodné posečení porostu po sklizni s následným fungicidním ošetřením. Chemická ochrana se provádí především u množitelských porostů. Ošetřuje se po sklizni 1 - 3x v intervalu 10 - 14 dní. Počet postřiků a interrvaly by měly zohlednit skutečné ohrožení porostu.