popis výrobce semen, SEMO: Osvědčená velmi raná odrůda určena k rychlení ve sklenících a fóliovnících a pro nejranější polní pěstování při pečlivé agrotechnice a krytí folií nebo netkanou textilií. Růžice je menší, smetanově bílá, o průměrné váze 330 g. Vegetační doba od výsevu do sklizně je 100–107 dní.
Listy květáku blokují sluneční světlo, v květech se nemůže vyvinout žádný barevný chlorofyl a zůstávají bílé. Hlava květáku je tvořena množstvím neotevřenými květy. U květáku se konzumuje právě jeho květenství. Hlava květáku není pevná, pokud je sklizen příliš pozdě, květy se začnou mírně otevírat nebo zbarvovat nažloutle. Vzhledem k menšímu kořenovému systému vyžaduje dostatečné množství snadno přijatelných živin a dostatečné zásobování vodou, hlavně v období intenzivního růstu a před sklizní.
Nejlépe se mu daří na hlinitých půdách s vysokým obsahem humusu. Květák má rád světlé stanoviště, ale přílišný úpalu mu nesvědčí. Vysoká teplota rostliny podporuje k rychlému vytvoření růžice, která ale není příliš kvalitní. Půda pro květák by měla zadržovat dostatečné množství vody a být dobře vyhnojená. Květák je rostlinou první trati pěstování, proto se sází na záhony do nichž byl na podzim zapraven uleželý hnůj nebo kompost. Živiny by se rostlinám květáku měly dodávat i během vegetace. Ideální jsou síranová hnojiva, která neobsahují chlór. Prevencí proti tzv. vyslepnutí, kdy rostlina netvoří růžice, je dostatečné množství molybdenu v půdě. Vhodné je též používání hnojiv, které tento prvek obsahují.
Zcela klíčový je dostatek vody. Příděl vody je nutné rapidně zvýšit po vysazení sazenic na záhon. Nejvíce vody květáky spotřebují při tvorbě listů a následně při tvorbě růžice. Nejvíce vody ke svému růstu obecně potřebují pozdní odrůdy, nejméně vody naopak potřebují odrůdy rané. Svou roli hraje i teplota při které jsou květáky pěstovány. Ideální teplota pro klíčení je cca 15–20 °C. Mladé sazeničky se spokojí s teplotou o něco nižší cca do 15 °C. Vysoké teploty v době růstu listů a zakládání růžice mohou snižovat kvalitu růžice. Může dojít k předčasnému založení růžice, kterou budou prorůstat listy.
ŠKŮDCI: Dřepčíci, skákaví broučci napadající kořeny i listy. Housenky můry zelné a agresivní housenky běláska zelného patří mezi největší nepřátele košťálovin. V listech jsou vykousané otvory, později z listů zůstanou jen silnější žebra. Uvnitř hlávek zelí, kapusty i růžic květáku jsou vyžrané chodby s trusem a se zahnívajícími zbytky. Květilka zelná je moucha, jejichž larvy pronikají do kořenů pod povrchem půdy. V kořenech vyžírají chodbičky a tím celou košťálovinu znehodnotí. Broučky krytonosce poznáme podle vykousaných chodbiček v růžicích, v nichž můžeme najít i bílé larvy. Mšice zelná poškozuje listy rostlin sáním, vytváří na nich šedý povlak – tím znemožňuje jejich růst. Larvy plodomorky, u růžic květáku se objevují boční výrůstky.
CHOROBY: Vyslepnutí neboli bezsrdéčkovitost květáku způsobuje nedostatek stopových prvků v půdě. Projevuje se zakrněním a zdeformováním růžice květáku. Hnědá bakterióza se přenáší na košťáloviny z infikované půdy. Nádorovitost kořenů – rostliny mají zpomalený růst, uvadají, může se také objevit ztmavnutí litů až do modrozeleného odstínu. Nádorovitost kořenů - na kořenech rostlin se objevují kulovité nádory, které jsou uvnitř plné a po rozříznutí mohou obsahovat larvy. Pokud se nádorovitost objevíme, je důležité na záhonu příštích minimálně 5 let košťáloviny nepěstovat.