Šuškarda klasnatá, shorakvět, Liatris spicata, vytrvalá, mrazuvzdorná až do – 25°C. lodyhy jsou zakončeny úzkým klasem, jehož květenství tvoří drobné květy hustě obrůstající stonek. Květenství bývá dlouhé až třicet centimetrů. Květy se nejprve objevují na vrcholu a postupují směrem dolů, zatímco ostatní rostliny vykvétají od zdola nahoru.
Upřednostňuje slunné stanoviště, zemina by měla být propustná, mírně vlhká a dobře odvodněná. Dobře snese i období sucha, na rozdíl od přemokření, na které reaguje většinou uhynutím. Postačí běžná zahradní hlína, mladé rostliny se mírně přihnojují. Okrasná je i listem. Je to vytrvalá květina, která od země vytváří trsy sytě zelených listů. Ze středu trsu vyrůstá vysoká lodyha, která je zakončena dlouhým klasem z drobných kvítků. Vyniká v trvalkových záhonech, v sušených dekoracích nebo ve váze, nebo i k dekoracím po usušení. Rostlina je mimořádně trvanlivá a bez problému rozrůstající se. Kvete od začátku léta většinou až do října. Květy šuškardy odstřihneme hned po odkvětu. Zbytek lodyhy jí ponecháme až do úplného zaschnutí. Šuškardy jsou mrazuvzdorné, takže se skvěle hodí na výsadbu na zahradu. Rostliny: sázíme 40 cm od sebe. Na stanovišti vydrží více let. Jednou za tři až čtyři roky šuškardu přesadíme, přičemž mohutný trs rozdělíme na dva až čtyři kusy. Odkvetlé květy šuškardy odstřihneme, ale lodyhu necháme zcela zaschnout. Šuškardy jsou oblíbené u škůdců a to zejména u hrabošů. Doporučujeme proto, v místech s vyšším výskytem těchto škůdců, sázet hlízy v ochranných košících. Po vyrašení je samozřejmostí, že rostlinku přihnojíme. Hlízy: na zimu není třeba hlízy vyjímat ze země. Jako většina cibulovin má ráda propustnou půdu a proto je vhodné jí při výsadbě trochu podsypat pískem. V přemokřené půdě trpí hnilobou. Po odkvětu necháme rostliny zaschnout a na stejném místě budou kvést i další roky ve větším trsu. Šuškarda je nejčastěji vysazována do trvalkových záhonů nebo v kombinaci s keři. Její květy se také krásně hodí k řezu do kytic.