Máčka alpská, Erygium alpinum, - je krátkověká trvalka, mrazuvzdorná až do -28°C. Květy jsou svým tvarem podobné chrpám s vypouklým, bodlákovitým středem. Mají nejen zvláštní tvar, ale i zajímavou, kovově stříbřitě zelenou barvu, která někdy přechází až do modra či fialova. Díky tomu je velmi oceňují floristé, protože jsou velmi působivým doplňkem moderních řezaných kytic. Hodí se nejen do džbánu, ale do nejrůznějších suchých vazeb a aranžmá. Vypadá zajímavě krásně i pod vrstvou barevného spreje.
Máčka je nenáročná na půdu. Nejlepší je nevýživná, s příměsí písku, sušší, kamenitá, ve svahu a až stepního charakteru. Jako každá suchomilná rostlina, nesnáší mokro. Je to totiž právě mokré stanoviště, nikoli nízké teploty, které máčky přes zimu spolehlivě zahubí. Nemulčují se a ani je nehnojí. Prosperují spíše na chudších půdách. Nadbytek živin vede k vytaženému růstu a oslabení imunity. Odpadá také práce s odstraňováním uvadlých květů, které u máček nevyvolává nasazení nových poupat. Nejlépe se jí daří na plném slunci, nevadí jim ani větrné umístění. Máčky se špatně přesazují, díky kůlovitému kořenu. Dlouhý kůlovitý kořen umožňuje v období sucha dosáhnout k podzemním zásobám vody. Máčka se často pěstuje ve společnosti trvalek, které svou neutrální barevností nikterak nezastíní, naopak jim vytvoří působivý doplněk či pozadí. Obecně to máčkám sluší s každou výrazně barevnou květinou, které má alespoň přibližné podmínky pro pěstování.