Kleopatřina jehla, mnohokvět hroznatý, pochodňová lilie, Kniphofia, vytrvalá, mrazuvzdorná do -18 °C je to atraktivní přes metr vysoká trsnatá trvalka s úzkými dlouhými trávovitými listy, která kvete nápadnými klasy zářivé barvy. Pestrobarevné květy se vypínají jako hořící pochodeň vysoko nad listy a oslní nás v odstínech červené, oranžové, a žluté. Často bývají dvoubarevné. Kleopatřina jehla vypadá krásně společně s okrasnými trávami nebo trvalkami, které mají také rády sluníčko. Na zahradě vynikne ale i jako solitér. Květy jsou ideální i do vázy.
Daří se jí v hlinitopísčité, dobře propustné půdě bohaté na živiny. Při nedostatku živin rostliny málo pokvetou, proto se pravidelně přihnojují. Nesnáší přemokřenou půdu. Vyžaduje chráněné stanoviště na slunci. Po odkvětu se odříznou květní stvoly hned pod listovou růžicí, sváží se do snopu, aby se ochránilo srdíčko rostliny. Na zimu je vhodné chránit rostlinu nastýlkou. Na stejném místě vydrží Kleopatřina jehla řadu let, pokud ji nastýlkou chráníme před mrazy. Kleopatřina jehla se může opatrně přesazovat, či množit dělením. Vykope se shluk a pomocí rýče nebo ostrého nože se nařízne kořenový bal. Na každém novém trsu jsou rostoucí špičky. S hlízou je třeba manipulovat velmi opatrně, snadno se zlomí, protože je velmi křehká. Jáma musí být tak veliká, aby se do ní kromě hlízy pohodlně vešly i kořeny. Vegetační vrchol rostliny musí vždy směřovat nahoru, je ve středovém puku. Žádná z částí hlízy nesmí ze zeminy vyčnívat. Na jaře se může množit dělením. Kleopatřinu jehlu můžete pěstovat i v nádobách, květináč musí být dostatečně velký. Na dně květináče vytvořte drenážní vrstvu, která zabrání podmáčení, a do půdy přimíchejte některé hrubozrnné materiály, jako je keramzit, písek nebo štěrk. Do větších nádob dáme více rostlin. Půda musí být stále vlhká, ale ne přemokřená. Přezimování v nádobách je snadné. Nádoby se přenesou se do skleníku či nevytápěných prostor, kde přezimují takřka bez zálivky.