Inula helenium se používá především při nemocech dýchacího ústrojí. Tlumí dráždění ke kašli, uvolňuje hleny. Užívá se při léčení tuberkulózy, černého kašle, chronického kašle i astmatu. Má blahodárný vliv na sliznice dýchacího ústrojí. Může se též užít pro zmírnění příznaků senné rýmy. Je potopudný. Další oblast působení je v zažívacím ústrojí. Užívá se při poruchách trávení a látkové výměny (metabolismus). Podporuje tvorbu žluči a žaludečních šťáv. Tlumí nadýmání a uvolňuje křečovité bolesti. Snižuje povrchové napětí hlenů a tím pomáhá k jejich vykašlávání. Uvádí se i antiparazitické působení, odčervuje. Oman je též podpůrným lékem při cukrovce. lnulin obsažený v kořeni se používá jaké náhražka cukru. Oman působí jako mírné tonikum a stimulant.
Oman pravý, Inula helenium, - vytrvalá, přezimuje je to rostlina s přímou rýhovanou a chlupatou lodyhou, která se větví až v horní části. Je vysoký až 150 cm. Přízemní listy má vejčitě eliptické, stonkové listy má široce vejčité. Velké a nápadné, jasně žluté květy v úborech vykvétají během července a srpna. Květní vršky ořezáváme, aby se kořeny mohly lépe rozrůstat. Plodem je nažka. Pěstuje se jako léčivá i okrasná rostlina na slunných místech s jílovitou půdou. Pro léčebné účely se používá oman pěstovaný, plané formy nejsou k léčení vhodné. Využívá se kořen, který se připravuje jako nálev. Je pro něj charakteristická hořká chuť a poněkud exotické kafrové aroma. Omanu je nenáročná rostlina, na pěstování se jí daří v hluboko rozorané, dostatečně vlhké půdě na chráněných místech. Vhodné je oman pravidelně seřezávat nízko u země, aby nedocházelo ke zbytečnému růstu stvolu. Rostlina vyžaduje dostatečnou zásobu živin v půdě. Do půdy se přidává fosforečné a dusičné hnojivo. Přesazování by mělo probíhat velice opatrně, protože kořen omanu je velice křehký, lámavý a takovou manipulaci může snášet špatně. Přesazování omanu pravého se proto doporučuje u oddenkových puků, které se vysazují na závěr podzimu. V lidovém léčitelství se pomocí omanu léčily chudokrevnost, nechutenství, vodnatelnost a onemocnění dýchacích cest, také se užíval k vypuzení střevních parazitů i vyvolání menstruace. Dnes se využívá hlavně při dýchacích potížích, zejména při zánětu průdušek – nálev napomáhá uvolňování hlenu a usnadňuje vykašlávání. Dále má příznivý vliv na trávení, neboť podporuje tvorbu žaludečních šťáv a žluče. Oman má obecně dobrý vliv na metabolismus organismu. Macerací kořene v bílém víně (v některých recepturách s dalšími přísadami, například s pomerančovou kůrou) se z omanu připravuje průduškové víno, zvané také ománkové víno. Ve středověku bylo považováno za všelék, dnes se užívá při zánětech průdušek. Léčebně se využívá aromatický kořen, někdy i listy. Sbírá se kořen dvou až tříletých rostlin vždy na podzim. Listy se sbírají na začátku léta, než oman začne kvést. Kořen se před sušením nakrájí, neboť snadno vlhne. A suší se ve stínu nebo při teplotě nižší než 40 °C. Užívá se ve formě odvaru, nálevu, tinktury a sirupu, často spolu s jinými léčivkami. Oman je součástí některých farmaceutických výrobků a čajových bylinných směsí. Dříve se oman používal jako kořenová zelenina, jedl se vařený i syrový a kandovaný byl považován za velkou pochoutku i lék.