Meduňka lékařská

30 Kč

Melissa officinalis
je výborná na uklidnění při nespavosti, úzkosti, neklidu a nervozitě. Působí příznivě při střevních bolestech, nadýmání, průjmových infekčních chorobách. A také při klimakteriu a menstruačních bolestech. Některé obsahové látky meduňky v patřičné koncentraci působí uklidňujícím efektem při bušení srdce a srdečních onemocněních. Zpomaluje tep a snižuje krevní tlak. V lidové medicíně se podává jako utišující lék při nechutenství, špatném trávení, k uvolnění křečových bolestí gastrointestinální soustavy spojené s nadýmáním, kyselostí a diskomfortem. Drcené listy nebo tinktura se mohou masírovat na čele spáncích při bolestech hlavy nebo migrénách.

Dostupnost: od poloviny března

Množství

Meduňka lékařská, Melissa officinalis, vytrvalá, přezimuje
je to až 1 m vysoká bylina se čtyřhrannou chlupatou a hustě olistěnou rozvětvenou přímou lodyhou. Vstřícné listy jsou poněkud svraštělé s hrubě vroubkovaně pilovitým okrajem a vyniklou žilnatinou. Jsou řídce chlupaté, svrchu sytě, na rubu světleji zelené. Krátce stopkaté květy vyrůstají v chudých jednostranných lichopřeslenech. Celá rostlina se vyznačuje citrónovou vůní. Kvete od června do srpna. Meduňka vyžaduje hlinitopísčitou nebo písčitou půdu bohatou na živiny. Je možné ji pěstovat i v květináčích. Kořeny meduňky rostou do hloubky až 30 cm, podle toho volíme vhodnou hloubku květináče.
Meduňka má ráda slunná místa, ale daří se jí i v polostínu. Nejvíce intenzivní vůni získá na přímém slunci. Když meduňka dosáhne 12-15 cm, seřízneme ji na několik centimetrů, to ji donutí se rozrůst. V průběhu vegetačního období ji hnojíme jednou za 2 týdny, mělce okopáváme, a zbavujeme plevele. V období sucha se zalévá více. Z nemocí rostlinku postihuje meduňková skvrnitost, která se projevuje v letech bohatých na déšť tmavými skvrnami na listech.
Nať a listy meduňky sbíráme těsně před rozkvětem. Sběr provádíme za suchého a slunečného počasí. Při pomalém sušení směs hnědne a znehodnocuje se. Sušíme v průvanu. Kvalitně usušená meduňky má zelenou barvu s nádechem šedé, je charakteristická pálivou chutí a citronovým aroma. Usušenou bylinu skladujeme na suchém místě maximálně 1 rok. V našich podmínkách může na mokrém stanovišti v zimě zmrznout, proto je vhodné seřízlé rostliny přikrýt. Čím je rostlinka starší, tím se jí mrazuvzdornost snižuje. Na jednom místě je možné pěstovat meduňku 8 až 10 let.
Meduňka se jako koření nejčastěji používá k dochucování jídel, dodává jim zvláštní charakteristickou chuť. Rostlinu meduňky uskladňujeme tak, že ji mrazíme nebo nakládáme do oleje nebo octa. Přidáváme ji do hotových jídel, vařením by ztratila své aroma. Je součástí různým masných marinád přidává se do jídel z ryb, vajec, polévek všech druhů a zeleninových salátů a šťáv. Obohacujeme jí houbové pokrmy a bylinkové tvarohy a jogurty.
Meduňka lékařská má antibakteriální a antivirové účinky. Přípravky z meduňky se používají při onemocněních žaludečně-střevních nezpůsobené organickými chorobami, při neurotických poruchách usínání, při migréně, při nervově podmíněných srdečních potížích a posilující prostředek při rýmě a nachlazení. Pomáhá i s menstruačními křečemi, v klimakteriu díky svým spasmolytickým vlastnostem. Ve fytoterapii se používá jako prostředek proti depresi, melancholii, na léčbu nespavosti a herpesu a při nadměrném stresu a přepracovanosti. Celkově meduňka povzbuzuje mysl a zároveň posílí tělo a duši.
Nejčastěji z ní připravuji čaj a zápar. Denní dávka čaje je 4 g. Připravujeme ho tak, že 2–4 čajové lžičky čerstvých lístků meduňky zalijeme 250 ml vroucí vody, přikryté je necháme 5 minut louhovat a pak směs scedíme. Pijeme vícekrát denně, při žaludečních potížích před jídlem a po jídle jeden šálek.

80