Rostliny přírodních vytrvalých druhů, léčivek, se na podzim na pozemku vysemení. U málo druhů zaklíčí hned a přezimují jako malé semenáčky. U drtivé většiny přírodních rostlin semínka přezimují tam, kam spadnou či kam je zanese vítr. Tam projdou několika měsíčním mrazivým obdobím. A až na jaře zaklíčí a rostou. Takto se v přírodě množí a říká se tomu samovýsev. Některé vytrvalé přírodní rostliny se kromě semen množí oddenky, některé ještě kořeny. Tento článek je ale o množení přírodních rostlin semínky, je o jarních výsevech do truhlíků.
VÝSEVY NA ZÁHON Zahrádkáři na podzim semínka na záhony nevysévají, i když by mohli. Ale většinou je ještě nemají. A až je koupí, v sáčku je jich málo. Semínka mohou vyset na záhony brzy na jaře, a pak je klíčení bez problémů. Půda na jaře je vlhká, takže jediný problém je plevel. Ale zahrádkáři chtějí mít výsev pod kontrolou, dát jim výsevem do truhlíku lepší klimatické podmínky než jsou venkovní, proto volí truhlíky. A když je semen málo, tak jen kelímky.
VÝSEVY DO TRUHLÍKU S výsevy vytrvalých přírodních rostlin do truhlíku se většinou začíná od konce března. Postačí nejběžnější zahradnický substrát, ale musí být čistý, ještě na nic nepoužitý. Naplní se jim čistý truhlík a hladítkem se povrch urovná a mírně udusá. Na takto připravený povrch se vysejí semínka. Malá semínka se nezasypávají, jen se prsty substrát trošku pošolichá. Větší semínka se substrátem popráší, pokud není přímo uvedeno, že semínka potřebují ke klíčení světlo. Velkých semínek bývá jen několik. Pro ně se v substrátu v truhlíku či v kelímkách udělá asi centimetrový důlek, do něhož se zamáčkne semínko a to se zasype. Ve všech třech případech se rovnátkem povrch opět zahladí, velmi mírně udusá a velmi opatrně zaleje. Hlavně u těch nejmenších semínek se zálivkou opatrně, abychom je vodou nevyplavili na jedno místo. Nejlepší je jen mlžit. Semínka potřebují stálou vlhkost, povrch nesmí oschnout. Proto se na truhlík dává skleněná tabulka či jen průsvitný igelit. Takto se v zakrytém prostoru vytvoří vlhké mikroklima. Voda se nemá kam odpařit, semínka jsou stále ve vlhku. Truhlík se umístí do prostoru s vysokou teplotou, klidně i do +25°C. Každý stupeň tepla navíc znamená dřívější klíčení, méně tepla, delší doba klíčení. Až semínka zaklíčí, odstraní se skleněný či plastový kryt, protože vzcházející semenáček nutně potřebuje k vývoji, růstu, světlo. Čím více světla má, tím lépe. Ale v době, kdy je ještě krátký den, truhlík je v šeré místnosti u okna, je potřeba světla ještě naléhavější. Jinak se nám rostliny za světlem pnou, a pak jsou slabé a vytáhlé a na nic. Profesionálové proto mají světla, kterými rostlinkám svítí, aby měly super podmínky pro růst. Dokonce na různé fáze růstu mají jinou barvu světla. Aby se semenáčky nevytahovali, musí se snížit teplota, nejlépe, aby byla nad +15°C. V takové nízké teplotě roste rostlina pomalu a sílí. Nevytahuje se. A to je záměr.
ČISTOTA SUBSTRÁTU V truhlíku je vlhký substrát někdy mnoho týdnů, je potřeba jej po celou dobu udržet v bezvadném stavu. Bez půdních chorob okem neviditelných. Proto je tak důležité správné zalévání, mlžení a proti tomu větrání. Viditelné jsou povrchové plísně. Jenže plísně vznikají i uvnitř substrátu, aniž bychom je viděli, tedy o nich věděli a semínka už mohou být napadena a ničena. Nebo proniknou do vzcházejících semenáčků a ničí je plošně. Proto je nutné substrát pravidelně ošetřovat přípravky na to vyrobené a řídit se návody.
SEMENÁČKY MUSÍ BRZY Z TRUHLÍKU PRYČ Jakmile se semenáčkům plně vyvinou děložní lístky, musí se přepíchat. Kolíkem vypíchnout a umístit do jiné nádoby případně do kelímku. Utečeme tím půdním chorobám, předejde se „padáním klíčících rostlin“ protože semenáčky jsou v novém, čistém substrátu. Mírně udusáme, mírně zalejeme, teplota kolem +20 °C, a tvoříme ze semenáčků sazenice. Sazenice většinou máme v jednotlivých kelímkách či v platech, aby v nich vytvořil pevný kořenový bal, a takto jej vysadíme na konečné stanovisko.
DOPORUČENÍ OD NEJVĚTŠÍHO VÝROBCE SEMEN PŘÍRODNÍCH DRUHŮ ROSTLUN, OD FIRMY PLANTY NATURALIS, MARKVARTICE NAD SOBOTKOU
Klíčení a vývoj přírodních druhů rostlin je zajímavou ale i napínavou záležitostí, neboť dopředu nemůžeme tento proces přesně odhadnou, protože záleží na velkém množství okolností. Výše uvedené rozdělení rostlin vám má posloužit k hrubé orientaci. Mnohdy obtížné a pomalé a nepravidelné klíčení některých semen neprozrazuje špatná semena. Takové klíčení má pro přírodu velký smysl, neboť to umožňuje, aby se semena probouzela postupně, nepravidelně, pak mají různě vzcházející rostliny větší šanci na přežití a další množení. Příroda chce, aby byla v druzích rozmanitost aby byla země co nejvíce pokryta rostlinami. Proto se v přírodě může probudit i sto a více let staré semínko, které v půdě čekalo na svoji příležitost, na pro sebe příznivé podmínky.
I. Dobře a zároveň i rychle klíčící rostliny. Tyto druhy můžeme vysévat od února do července. Do zimy se vypěstuje dostatečně narostlá sadba, ze které rostliny už příští rok vykvetou. Výsevy udržujeme po celou dobu přiměřeně vlhké, ale nepřemokřené. Mlžíme, nebo jen mírně zaléváme, ale až když povrch začíná osychat. Semena nesejeme příliš hustě, aby vyklíčené rostliny měly dost místa. Husté výsevy se musí přepikýrovat do truhlíků, nebo alespoň protrhat. Každé přesazení rostliny, která ještě nemá řádně vyvinuté pravé lístky, je pro klíčící semenáček rizikem. Vývoj semenáčků, malých rostlinek nejlépe probíhá při teplotě 15-20 °C, a při dobrém osvětlení a častém větrání. Mezi dobře a rychle klíčící rostliny patří: většina rostlin z čeledi hvozdníkovitých, brukvovitých, slézovitých, bobovitých, kozlíkovitých, mořenovitých, jitrocelovitých, hvězdnicovitých a lipnicových trav.
II. Dobře, ale pomalu klíčící rostliny. Při teplotě 15-20 °C vzcházení semen těchto druhů trvá podstatně déle. Většinou 4-8 týdnů, ale někdy i mnohem déle. Vyséváme proto brzy na jaře, v únoru až v dubnu. Můžeme vysévat i v zimě, ale z takových výsevů mohou nádoby zmechovatět. Zarůstat mechem a řasami, což může zkomplikovat klíčení. Mezi dobře, ale pomalu klíčící rostliny patří: Některé pryskyřníkovité rostliny (pokud nejsou v následující kategorii), hadí kořen větší, pryšce, třezalka, violky, vrbiny, rozchodníky, většina růžovitých, kyprej, vítod, většina mrkvovitých, štětkovitých, sporýš, většina hluchavkovitých, lilkovitých, krtičníkových, zvonkovitých, liliovitých a kosatcovitých.
III. Semena, které pro vyklíčení musí přemrznout, stratifikace Tato semena vyséváme brzy, klidně už v období kolem vánoc. Mírně zalité výsevy necháme v nevytápěných skleníku, fóliovníku či jen tak venku. Podstatou je působení střídavého počasí. Dostačující jsou i teploty kolem 0°C. Bez stratifikace nemají semena takovou klíčivost, jako nestratifikovaná semena a klíčí více nepravidelně. O stratifikaci píšeme na konci Mezi druhy, jejichž semena musí pro vyklíčení přemrznout, jsou: Prvosenka jarní, kontryhele, částečně konopice, bedrník, čechřice, dejvorec a další mrkvovité. Tento způsob výsevu požíváme i pro hořce a zeměžluč.
IV. Druhy, jejichž semena vyklíčí až zjara druhým rokem po výsevu, druhy přeléhavé. Nádoby s výsevem přeléhavých druhů většinou během roku zmechovatí, to ale není na závadu. Začíná-li se povrch v nádobě nadzvedávat, mechovitou vrstvičku opatrně nakypříme. Mezi přeléhavé druhy, jejichž semena klíčí až zjara druhým rokem patří: oměj, samorostlík, sasankovka, plamének, třemdava, kerblík, prorostlík dlouholistý, máčka ladní, hladýš, paprska, žindava, medovník, ocún a všechny dřeviny.
V. Semena, která se musí zasít ihned po sklizni, protože nesmí vyschnout, protože vysycháním rychle ztrácí klíčivost Mezi druhy, jejichž semena nesmí vyschnout patří: hlaváček jarní, blatouch bahenní, vrby, židovník, částečně koniklece, hadí kořen, lýkovce, čertkus.
VI. Semena ostřic a sítin. Tyto druhy potřebují pro úspěšné vyklíčení stabilní, 100% vlhkost. Proto nádobky s výsevem těchto druhů přikryjeme skleněnou tabulkou či průhlednou fólií a umístíme do teplot 15-20°C. Až začnou semena klíčit, fólii odstraníme. Semena vrbovky a zeměžluče vyžadují podobně vlhké výsevy. Semena vyséváme na povrch ale nezasypáváme je, protože pro klíčení tato semena vyžadují světlo.
REALITA I když všechno děláme stejně, jistě perfektně, tak pokaždé máme jiné výsledky. Je to proto, že klíčení každým okamžikem závisí na nespočtu faktorů, které se neustále mění. Od substrátu, od jeho složení, kvality, čistoty a vlhkosti nejen na začátku, ale po celou dobu klíčení, protože všechny tyto parametr se mění. Stejně jako složení a teplota zálivkové vody, teplota vzduchu, větrání, množství a intenzita světla … To všechno se neustále mění a proto i když postupujeme stejně, není výsledek stejný. Dokonce se uvažuje i o tom, že na klíčení mají vliv měsíční fáze. A kdo ví co ještě nám neznámé. Proto ke klíčení semen přírodních rostlin je potřeba nejen všechno dělat dobře, ale mít i štěstí.
ŠTĚSTÍ NENÍ POTŘEBA U KLÍČENÍ ŠLECHTĚNÝCH DRUHŮ ZELENIN A KVĚTIN. U takových semen je všechno přesně nastavené, naprogramované, vyzkoušené, a zaprotokolované, tedy uznávané za fakt. Dokonce víme i přesný počet dní výsevu semínka do botanické zralosti, do sklizně. Proto u semen šlechtěné odrůdy přesně víme, že například při teplotě 22 °C semínka vyklíčí přesně za třeba 6-8 dní. Žádné dříve, ale žádné ani později. I klíčivost je přesná a vždy vysoká. Většinou kolem 90 %. Mají dlouhodobou životnost, několik let, protože jsou zatavena ve vakuovém, neprodyšném obalu. Tedy bez vzduchu a vlhka a bez přístupu těchto narušitelů semínka. Semínka jsou v obalu jakoby umrtvena. Je to naprosto stejné, jako u vakuově baleném masu. Nebo nakrájeného salámu. Také je záruka spotřeby na několik měsíců. Semínka mají uvedenou klíčivost třeba na 5. let. Ale jakmile balíček semen už první rok otevřeme, je konec se zárukou na pět let. Narušení vzduchoodolného obalu se radikálně změní podmínky jejich uskladnění, dostane se k nim vlhko, které zapůsobí na semínko, mění je, a proto brzy ztrácí klíčivost. Proto nechat si část semen na další rok, vždyť přece mají klíčivost 5 let, to je špatně. 5 let má klíčivost v neotevřeném vzduchotěsném a vlhku odolném obalu. Je to jako rozdělat vakuovaně balené maso, s dlouhou zárukou. Jakmile se otevře, několika měsíční záruka okamžitě padá a nastupuje – „Spotřebujte do 5 dnů“.
Jak jsem uvedl, semínka vyšlechtěných druhů květin a zelenin klíčí naráz, a poměrně brzy. Za tak krátkou dobu klíčení se substrát v truhlíku ani nedá zničit chorobami, plísněmi, špatnou zálivkou, nevětráním. Protože semena jsou chemicky ošetřená, mořená. Tímto se stimulují ke klíčení, chrání proti chorobám, jsou obalena startovacími dávkami hnojiv, aktivátory klíčení ... Proto u takových semen zahrádkář nabývá na jistotě, jak je vše jednoduché, snadné, jak tomu rozumí a jak dobře to umí. Jak mu vždycky všechno vyklíčilo. A on, po takových úspěších a najednou mu některé z přírodních druhů nevyklíčilo, takže důvod musí být jediný. Semínka byla špatná. Přece mu vždycky všechno vyklíčilo.
Takto jednoduše to ale u přírodních rostlin nefunguje. A fungovat nikdy nebude. Proto klíčení přírodních druhů není jen tak, není pro každého a jakékoliv podmínky a prostředí. Je k tomu potřeba zkušenosti z různých postupů, hledání nejrůznějších fíglů, kombinace vyzkoušeného a k tomu všemu i to štěstíčko. V Zahradnictví JIKL vyséváme tisíce truhlíků v průběhu takřka celého roku, semínka vyséváme kromě podzimních měsíců prakticky pořád. Máme perfektní podmínky i vybavení. Jsme u toho truhlíků pořád, takže můžeme okamžitě reagovat. A máme znalosti z našich letitých zkušeností. A také se nám stane, že něco nevyklíčí. A tak se vyhodnocuje, hledají jiné cesty a zkouší se to znovu. Pokud chceme mít ze semen rostliny, jiná cesta není.
STRATIFIKACE SEMEN – JE NARUŠENÍ OBALU SEMEN Jak jsem psal v úvodu, semínka přírodních rostlin na podzim vypadnou z mateční rostliny, a na pozemku přečkají období mrazu. To je od listopadu do března, 4 měsíce. Aby pak na jaře vyklíčila a vyrostly nové rostliny. Tomu se říká samovýsevy a děje se i u mnoha dalších rostlin. I u letniček, třeba u aksamitníků, měsíčku lékařského, brutnáku …
Stratifikace semen je technika ošetření semen před výsevem, kdy se napodobují příznivé přírodní podmínky pro stimulaci semen a urychlení klíčení. Semínka mají tvrdý obal či slupku, aby se předešlo předčasnému vyklíčení, naruší, oslabí, nalomí, změkčí či jinak promění obal semene. To je definice skarifikace. Stratifikace není podmínka, natož pak rozhodující na klíčení semen. Je to jen doporučená technika a proto se o ni zmíním. My zde v Zahradnictví JIKL stratifikaci nikdy neprováděli a provádět nebudeme. Semínka ani nenamáčíme. Protože nám klíčení funguje. Ale protože ji někteří uvádějí jako nezbytnou podmínku ke klíčení, proto ji zde popíšu.
Jedná se o stratifikaci semínek posbíraných na podzim na zahrádce. Máme je před zimou, je jich poměrně hodně, takže se hned může stratifikovat. Se semínky zakoupenými v dubnu už toho moc nenaděláme, není na to čas. Posbíraná semínka před zimou promícháme s pískem smíchaným se substrátem. Směs navlhčíme, umístíme do nádoby a tu nádobu dáme do místnosti s teplotou těsně nad nulou. Čím blíže se bude teplota blížit k nule, tím méně se o semínka musíme starat. Takto můžeme semínka bez dohledu zanechat až do jara. Uvádí se 60-90 dní. Když nemáme studenou místnost, dá se použít lednička s teplotou +5°C. Hrst písku a hrst substrátu se promíchá se semínky. Navlhčenou směs zabalíme do papírových utěrek. Balíček se vsune do papírového sáčku a nakonec do mikroténového sáčku, aby obsah chladem nevysychal. A pak se uloží do lednice. Občas se kontroluje hlavně z důvodů, jestli obsah nevysychá, či není napaden plísněmi, od kterých se očistí. To je celé. Opět je potřeba začít už na začátku zimy, aby celý proces mohl trvat 60-90 dní. Semena se chladí, nezamrazují se. Jde nám o narušení obalu semínka, embrya v chladu. Ne o zničení embrya mrazem. Semínka přírodních léčivých rostlin bývají malá, měkká, se slabou obalovou slupkou embrya. Taková slupka je při klíčení lehce narušitelná, proto stratifikaci, umělé narušení obalu, ani nepotřebují. Stratifikují se hlavně semena některých druhů stromů.
VŠEOBECNĚ – KLÍČIVOST A VZCHÁZIVOST SEMEN: Klíčivost semen: je procentuální poměr vyklíčených semen při testu na filtračním papíře. Provádí se ve sterilních podmínkách laboratoří, při na desetinu stupně přesně řízených teplotách, při ideální vlhkosti, osvětlení, kvalifikovaný počet a to vše pod stálou kontrolou. Klíčivost není záležitost jedné osoby, ale týmu osob a mnoha kontrol. Proto údaje o klíčivosti jsou závazné pro všechny. Ověřit či překontrolovat klíčivost semen nemůže kde kdo a kde jak. Ani prodejci semen. K tomu je oprávněn ÚKZÚZ, Úřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský a provádí se v laboratořích.
Zahradník nevysévá na filtrační papír, nedodržuje žádnou z podmínek závazných pro určení klíčivosti. Nemá nad sebou ani žádnou kontrolu. Zahradník vysévá do substrátu, proto neověřuje klíčivost, ale vzcházivost semen. Vzcházivost semen: je procentuální poměr vzejitých semen při výsevu v substrátu. A ta je u každého individuální.
Pokud někdy nějaká semena nevzklíčí, může to mít stovky důvodů. Klíčivost semen je nepravděpodobná a až ta poslední. Napadení klíčivosti semen není o obviňování prodejce, ale o napadení, znevěrohodnění, celého laboratorního procesu. Stejně tak výpočet klíčivosti z malého počtu semen, není možné. Pokud je jich třeba jen deset, tak se ty ostatní do potřebné stovky, která jsou pro test klíčová, nemohou domyslet, nějak to zprůměrovat. Semínka profesionálních výrobců jsou vakuově balená, takže jim prakticky před rozbalením ublížit ani nejde. Do doby, než se ten malý vnitřní neprodyšný obal poruší. Pak je hned semínko vystavené vlhku a světlu, hned po rozbalení jsou už kontaminovaná. Jako vakuově balené maso. Po rozbalení, několika měsíční záruka na obalu uvedená je okamžitě pryč a už jen několikadenní. Stačí je umýt pod tekoucí vodou a díky tomu může být ihned nakažené nebezpečnými bakteriemi. A nijak jsme mu přece neublížili, jen se umylo. Klíčivost a záruka platí u sáčků se semeny, na kterých je uvedena klíčivost, údaj, získaný předepsaným testem klíčivosti, který je zaprotokolován. A dle šarže, série testu má snadno dohledatelný průvodní list ke klíčivosti. Amatérské jakoby testy klíčivosti nemají žádnou hodnotu. Neuvádí klíčivost. Tu mohou zjistit laboratoře po řádných a protokolovaných testech.