vzpřímená lososová

Pelargonie zonale, pelargonie vzpřímená, muškát vzpřímený
Nejvhodnějším místem pro stanoviště pelargonií je jihovýchod, jihozápad či jižní strana.
Pelargonie se vysazují pouze z předpěstované sadby Pelargoniím se bude dařit lépe, pokud jim bude nádoba spíše těsnější, než aby kolem sebe měly více místa. Sazenice pelargonií sázíme od sebe cca 20 cm. Do 60 cm dlouhých truhlíků je nejlepší dát 3 sazenice. Je nutné, aby byly nádoby dost hluboké a pokud možno s odtokovými otvory. Je to důležité pro minimalizování přebytečné vláhy, protože v mokrém substrátu muškáty zhynou.

Substrát doma namíchaný:
Základem substrátu je zahradní zemina. Jeden díl. Má být být vzdušná, propustná a s neutrálním pH. Zeminu odlehčíme jedním dílem písku. Přidáme jeden díl rašeliny a jeden díl kompostu. Substrát pro muškáty tvoří tyto čtyři ingredience ve stejném poměru. Dostatek živin a vláhy substrát jen vylepšují.
Do zeminy přidejte doporučenou startovací dávku hnojiva či humusu pro muškáty. Takto jim zajistíte bohatý zdroj živin a mikroprvků s aktivátorem kvetení.
Kupovaný substrát pro pelargonie:
Obsahuje vybrané tříděné rašeliny a kvalitních kompostů. Zvýšený obsah živin, zejména fosforu, který podporuje bohaté kvetení. Obsahuje huminové látky stimulující růst rostlin a maximální nasazení květů. A smáčedlo které napomáhá zadržovat vodu a sorpci živin.

Zálivka:
Pelargonie se po výsadbě vydatně zalijí a umístí na teplé a slunné místo, nejlépe orientované na jih. Není náročná na zálivku. V období vegetace se zalévají ráno a podvečer, vod se leje ke kořenům, ne na listy. Zalévají se odstátou vodou, o teplotě přizpůsobené té venkovní. Žloutnutí spodních listů způsobuje nedostatek vody. Pokud se bude zalévání přehánět, rostliny budou v mokru, podpoří se tím vznik zduřenin a zkorkovatění, rostliny se zničí.

Hnojení:
Postřiková hnojiva na list používáme dle návodu.
Kupované substráty obsahují hnojivo. Proto se začíná používat hnojiva za čtyři až šest týdnů po výsadbě. Pro optimální výživu stačí jednou týdně přidat do zálivky běžně dostupná hnojiva pro muškáty či pro kvetoucí rostliny. Pak dochází k bohaté tvorbě květů, syté barvě a zdravému kořenovému systému.

Choroby:
Mezi nejčastější choroby pelargonií patří korkovitost, bakteriální listová skvrnitost, stonková hniloba, rez muškátová, kadeřavost listů, praskání květních stonků pelargonií, bakteriální skvrnitost listů, botrytida, neboli muškátová šedá plíseň
Korkovitost: Na rubové straně listů vznikají světlezelené až hnědé korkovité výrůstky. Výskyt podporuje vysoká vlhkost zeminy a vzduchu. Je potřeba snížit vzdušnou vlhkost a pěstovat rostliny v širším sponu. Nebezpečný je také déle trvající
Bakteriální listová skvrnitost a stonková hniloba: Projevuje se drobnými okrouhlými až nepravidelnými tmavě zelenými skvrnami. Skvrny jsou propadlé, postupně se zvětšují a hnědnou. Napadené listy částečně nebo zcela odumírají. Nebo černé vodnaté skvrny na stoncích. Napadené stonky vadnou a postupně odumírají.
Rez muškátová: Je častěji u převislých forem pelargonií. Skvrny, které objeví na listech se zvětšují. Z puchýřků se po dozrání uvolňují výtrusy, které infikují další rostliny. Šíření této choroby podporuje příliš vlhké prostředí. Nejvíce se vyskytuje v deštivých letech a v hustých a často zavlažovaných porostech.
Kadeřavost listů: Objevuje se hlavně v jarních měsících na mladých rostlinách. Zpočátku jsou viditelné jen drobné, okrouhlé nebo nepravidelné, světle žluté, průsvitné skvrny, které později zhnědnou, zasychají a začnou se trhat. Vznikají nepravidelnosti a deformace listů. Chorobu mezi muškáty přenáší savý hmyz. Vyskytuje se tam, kde pelargonie stojí velmi blízko sebe a ve vlhku. Pokud jsou pelargonie kadeřavostí silně napadeny, seříznou se a necháme znovu obrazit.
Praskání květních stonků pelargonií: Je způsobenou změnami ve vlhkosti substrátu, náhlým střídáním dlouho trvajícího sucha a následně pak silné zálivky, obvykle doplněné značnou dávkou hnojiva.
Bakteriální skvrnitost listů: Objevuje se nejdříve na spodních, nejstarších listech, skvrny jsou nejprve viditelné pouze na rubu listu. Listy jsou později sklovité, skvrny se zvětšují a nakonec zhnědnou, zasychají a odumírají. Nadměrné vlhkost šíření choroby výrazně zvyšuje, sucho naopak omezuje.
Botrytida, neboli muškátová šedá plíseň: Nejvíce se šíří na jaře a na podzim, napadá jednotlivé květy, celé okolíky, listy i stonky. Napadené části porostou šedobílým povlakem, později se vytváří drobná, tvrdá černá tělíska. Jakmile se tato dostanou do vlhkého prostředí, dají opět vzniknout vláknům, která vniknou do rostliny a vytvoří nový povlak spor.  Takto napadené pelargonie je třeba ihned vyčistit, muškáty rozestavit, zvýšit teplotu a snížit vlhkost a postříkat měďnatými preparáty.

Pokud jsou listy pelargonií žluté, avšak na první pohled pevné, je příčinou nedostatek vody. Pokud jsou listy nahnilé a měkké, je příčina opačná, nadbytek vody. Za žluté listy na rostlině může třeba nedostatek železa. Načervenalé okraje listů zapříčiňuje nízká teplota.
Z pelargonií se průběžně odstraňují odkvetlé květy, žluté a jinak poškozené listy. Předchází se tak šíření chorob a plísním.

Pelargoniím vadí mokré kořeny. Nadbytečná voda vytlačuje z půdy vzduch, listy žloutnou a ochabují, stonky květů a kořeny zahnívají. Někdy se na spodní straně listů objeví puchýře. V případě silného zamokření začne zemina v květináči zapáchat.
Nepoužívejte podmisky, ve kterých zůstává přebytečná voda.
Pelargonie nemají rády stín: Čím více slunečního světla se pelargoniím dopřeje, tím krásněji kvetou, protože mají rády přímé slunce. Snesou i místo na rozpáleném balkoně orientovaném na jih. Že potřebují více světla se pozná podle toho, že příliš nerostou a netvoří nové květy. Listy budou mít světle zelenou barvu a téměř se nemusí zalévat.
Pelargoniím vadí nedostatek živin: jsou velmi produktivní a proto potřebují hodně živin, aby mohly bujně růst a bohatě kvést. Při nedostatku živin se jejich metabolismus zastaví, nerozvíjí se naplno. Že mají nedostatek živin se pozná podle toho, že rostliny nerostou, jejich listy blednou, žloutnou nebo červenají a mohou i opadávat. Pokud nerostou, přestože jsou na slunném místě, nebo pokud kvetou méně než obvykle, rovněž to naznačuje nedostatek živin.
Pelargonie nemají rády chladno: Při méně než 12 °C se jejich růst zastavuje. Pod 5 stupňů nerostou vůbec. Jakmile je růst ochromen, trvá nějakou dobu, než se pelargonie z toho vzpamatují. Příliš časnou výsadbou se toho moc nezíská.