Bohdana F1

Toto DESATERO vychází ze zkušenosti velkého množství pěstitelů-zahrádkářů i velkoproducentů v celé České a Slovenské republice za řadu posledních let. I Vy v něm můžete najít některé náměty k vyzkoušení na Vaší zahrádce či na poli. Při dodržení tohoto DESATERA bude mít 90 zahrádkářů ze 100 v pěstování okurek úspěch – zbylých 10 „bude mít smůlu“, protože v přírodě stoprocentní úspěch neexistuje.
Bzenec, listopad 2008
Ing. B. Holman

1. ODRŮDY – odolnější k plísni ("protiplísňové") Dokonale odolné odrůdy ještě nebyly vyšlechtěny nikde na světě. Jsou však odrůdy s velmi vysokou odolností nejen k plísni, ale i k dalším chorobám okurek, jako jsou virozy CMV a zvláště ZYMV, bakterióze, gumóze a padlí.
Z domácích odrůd jsou nejspolehlivější:
hruboostné nakladačky (vhodné i do chladnějších oblastí) REGINA F1, ADMIRA F1, JITKA F1, LADA F1a novinka firmy Holman VIOLA F1.
jemnoostné nakladačky (vhodné především do teplých, skutečně “okurkových“ oblastí) FATIMA F1, BOHDANA F1, MILENA F1 (dříve ROMANA F1), KAROLINA F1 a novinka firmy Holman AUREA F1.
Polní salátovky LINDA F1 MIX, NATALIE F1 a novinka firmy Holman VIKTORIE F1. Jsou vhodné pro pole i do fóliovníků, a to i v chladnějších oblastech. Ve fóliovnících a sklenících bez půdního vytápění se osvědčují mnohem lépe, než typické skleníkové hadovky.

2. OSIVO – jen to nejkvalitnější Výsledek pěstování závisí nejen na odrůdě, ale – nejméně stejnou měrou – i na kvalitě osiva. A speciální úpravy osiva jeho kvalitu ještě podstatně zlepšují.
Všechno osivo firmy ING. B. HOLMAN prodělalo tři speciální úpravy:
a/ Částečná kalibrace (odstranění slabých, i když ještě klíčivých semen);
b/ Inkrustace („barevné“ semeno – ochrana proti poškození chladem při vzcházení);
c/ Prohřívání (podporuje růst a vývoj zvláště mladých rostlinek, prodlužuje životnost osiva).
Výsledky pěstování z takového špičkového osiva jsou ovšem mnohem lepší, než z osiva běžného, průměrného. A dělat si vlastní osivo z F1 hybridních odrůd – to vede v naprosté většině případů k neúspěchu.

3. VÝSEV – vysévat brzy nebo předpěstovat sadbu Ranější výsev nebo dokonce výsadba předpěstovaných sazenic uspíší sklizně, takže potřebné množství plodů získáme často ještě před plným nástupem plísně okurkové. Musíme ovšem brát ohled na pozdní jarní mrazíky v polovině května, i na možnost zálivky. Velmi ranné výsevy (kolem 20. dubna) je vhodné chránit folií nebo bílou netkanou textilií. Použijeme pouze inkrustovaná semena – jiná by v chladné půdě mohla shnít.
Nakličování semen okurek nedoporučuji, získá se málo a riziko zaschnutí je velké. Pokud však přesto budete nakličovat, pak jen ve VLHKÝCH novinách, ne v MOKRÝCH nebo dokonce ve vodě. V přílišném mokru i nejlepší semeno okurek shnije a nevyklíčí.
Předpěstování sadby je u okurek také možné. Vždy však musíme vysazovat z květináče či z kelímku, tzv. „trhaná“ sadba je u okurek zcela nevhodná. Hlídáme kořeny – jakmile je kořenový bal dost pevný, musíme rostlinky ihned vysadit, nebo přesadit do většího květináče. Opozdíme-li se byť jen o několik dní, kořínky zhnědnou, uhynou, a rostlina musí vytvořit nové. Tím se ovšem celý efekt předpěstování ztrácí. 

4. PŘIRYCHLENÍ – nízké fóliové kryty či fóliovníky I to směřuje k uspíšení sklizní – „předběhnout“ plíseň. V příznivých oblastech stačí nízké foliové kryty (případně odklápěcí – pro větrání). Odstraníme je do poloviny června. Při tak krátké době použití vydrží folie několik let. Můžeme pod ni set i sázet. V chladnějších oblastech je nejlépe pěstovat okurky ve fóliovnících nebo skleníčkách. Vyplatí se vést rostliny do výšky na provázky, aby se lépe využil prostor. Důležité je větrání, a to i ve špatném počasí. V nevětraném fóliovníku jsou listy dlouho vlhké, a to velmi podporuje napadení plísní. Větráním také umožňujeme přístup včelám, které opylují květy – bez toho rostliny jen bujně rostou, ale neopylené květy se nevyvíjejí v plody. (To neplatí pro tzv. parthenokarpní odrůdy – tedy čistě skleníkové hadovky a některé odrůdy nakladaček.)

5. MULČOVÁNÍ – folie, řezanka apod. Mulčování brání růstu plevelů kolem rostlinek a udržuje půdu vlhkou a kyprou. Nesmíme ovšem šlapat blízko k rostlinkám. Vhodné je zvláště ve fóliovníku a u VERTIKO-systému. Nejvhodnější je černá netkaná textilie, která lépe propouští vzduch a vodu než černá folie. Použijeme-li bílou folii (průhlednou), je dobře zasypat ji troškou hlíny, aby plevele pod ní nemohly růst (uděláme tak z bíle folie černou).

6. VERTIKO-SYSTÉM – vedení rostlin do výšky Je to nepřímá ochrana proti plísni okurkové: Listy výše nad zemí rychleji osychají (po dešti, rose) a suché listy plíseň napadá později a slaběji, než listy vlhké. Další výhodou jsou lepší a čistší plody a ovšem vyšší výnos s pohodlnější sklizní. Větší pracnost se tedy většinou velmi dobře vyplatí.
Rostliny okurek se ovšem samy do výšky nepnou (na rozdíl od popínavých fazolí apod.). Musíme jim pomoci – ovíjením kolem provázků nebo naváděním do ok sítí. V příznivých podmínkách (především mají-li dostatek živin a vláhy) dosáhne porost až 2 m výšky. Provázky i tzv. „květinové sítě“ s oky 10 x 10 cm lze použít opakovaně několik let.

7. ZÁLIVKA – méně často, ale důkladně Při nedostatku vláhy rostou okurky slabě a i výnos je pak ovšem nízký. V suchých oblastech či obdobích se zálivka vždy vyplatí (pokud je možná). Je to také opatření proti plísni: Při dostatku vláhy rostliny okurek bujně rostou a rychle nahrazují nemocné a poškozené listy novými. Tato „regenerace“ omezuje škodlivý účinek plísně okurkové.
Velmi důležité je zalévat méně často, ale zato důkladně. Časté kropení listů malou dávkou vody jen podporuje plíseň (vlhké listy), ale rostlina přitom dále trpí suchem – půda pod listy je suchá, nebo je mokrá jen na povrchu. Správná zálivka má proniknout do hloubky 10–20 cm. Taková zálivka postačí i v největším vedru jednou týdně.

8. PŘIHNOJENÍ - dusík nebo listová výživa Trochu ledku (nebo zředěného drůbežího trusu) na počátku kvetení, případně ještě znovu na počátku sklizní a opakovaná listová výživa (HARMAVIT apod.) také vydatně podpoří růst natě, tedy „regeneraci“ – viz. ZÁLIVKA. Bez dostatku vláhy je ovšem účinek přihnojení menší. Za sucha je tedy třeba přihnojovat a zalévat zároveň.

9. SKLIZNĚ – co nejčastější Zvláště u nakladaček je třeba sklízet co nejčastěji, v plné plodnosti i každý den nebo obden. Chceme-li ponechat část plodů přerůst (na „kvašáky“ nebo místo salátovek), pak na to obětujeme několik rostlin samostatně. Rostlina, na které zůstane velký plod, přestává nasazovat další plody a končí vegetaci předčasně.
U salátovek s tmavozelenými plody, jako LINDA F1 MIX, stačí sklízet 2krát týdně. Plody sklízíme menší (v délce do 20 cm) – ty jsou vhodnější k jídlu, a celková sklizeň je také podstatně vyšší, než při sklizni přerostlých plodů. Plody vydrží v chladnější místnosti zcela čerstvé 8–14 dní – na rozdíl od čistě skleníkových „hadovek“ s jemnou slupkou, které v létě zavadají již po několika málo dnech. (Ty jsou také vhodné jen pro nejranější sklizně ve skleníku s vytápěním.)

10. CHEMICKÁ OCHRANA – postřiky Dodržíme-li opatření 1–9, pak většinou proti plísni „stříkat“ nemusíme, nebo – chceme-li mít jistotu, že jsme nic nezanedbali – postačí 1 – 2 postřiky přípravkem ALIETTE, který je nejlepší. Při pěstování ve velkém, kde počítáme s tržbami, se ovšem vyplatí dělat ochranu intenzivněji. Proti ostatním chorobám okurek jsou současné odrůdy hybridních okurek většinou velmi odolné a ochrana nebývá nutná. Ve fóliovnících a sklenících se mohou vyskytnout škůdci – mšice, molice a svilušky. Proti nim je řada postřiků, ale jejich použití na zahrádce je u okurek většinou méně vhodné. Spíše se spolehneme na prevenci a zachycení prvních „náletů“ škůdců. Osvědčují se žluté lepové lapací pásy (na mšice a molice); u svilušek odstraňujeme a ničíme napadené listy hned v samém začátku při prvních příznacích „mozaiky“. Když už je několik listů zcela žlutých a plných „pavoučků“, to už je pozdě i na chemii.

ING. B. HOLMAN