SALÁTOVÁ délka plodu až 27 cm popis výrobce semen, SEMO: Hybridní nepartenokarpická polohadovka. Extrémně raná odrůda tolerantní vůči chladu a dalším stresům prostředí. Lze ji pěstovat ve fóliových krytech nebo v teplejších oblastech na chráněném vertiku. Plod je geneticky nehořký, 23 až 27 cm dlouhý, světle zelené barvy. Má úzký semeník a příjemnou chuť. Livie netrpí deformacemi a lze ji pěstovat z jarních ale i pozdnějších výsevů až do poloviny června.
Salátovky nemají hlubokou historii. Malé nakládačky se zavařily a ty přerostlé, které se záměrně přehlížely, ty se oloupaly a nastrouhaly do salátu. Proto se druh salátovek ani nepožadoval. Bývávalo. Odrůdová řada okurek se podstatně rozšířila a salátové okurky se staly stálicemi v pěstování.
Okurky předpěstujeme ve vyhřívaném skleníku nebo v interiéru, sejeme je 3 až 4 týdny před plánovanou výsadbou rostlin na konečné stanoviště. K výsevu proto přistupujeme v dubnu, aby byly sazenice do konce května, kdy už nehrozí přízemní mrazíky, dostatečně silné a kvalitně zakořeněné.
Pro předpěstování okurek se používají malé květináče, rašelinové kelímky nebo sadbovače. Do každého květináčku zasadíme 2 semínka asi 1-2 cm hluboko. Pokud se vysazují semínka do truhlíku, nechá se mezi nimi dostatek prostoru, aby se semenáčky mohly dobře rozvíjet, než se přepíchnou do kelímku, ve kterém dobře zakoření. Po výsev semínek se důkladně zaleje, ale nepřelévat. Půda musí být vlhká, ale ne promočená. Okurky potřebují pro klíčení vysokou teplotu, kolem 20-25 °C. Umístěte nádoby na teplé a světlé místo, ideálně s přístupem k přímému slunci. Sazenice okurek by měly vyklíčit za 7-14 dnů. Jakmile semenáčky vytvoří plně rozvinuté děložní lístky, mohou se přepíchat do květináče. Před přesazením sazenic okurek na venkovní stanoviště je důležité je aklimatizovat na venkovní podmínky. A také připravit na ostré jarní sluníčko. Sazenice tedy postupně otužujeme a ponecháváme je venku nejdříve na krátký čas, který se postupně protahuje, až je nakonec přemístíme ven natrvalo.
Okurky potřebují ke zdárnému růstu dostatek živin, které během vegetace doplňujeme hnojivy. Využít se mohou klasická minerální hnojiva, která ale nejsou pro rostliny určené ke konzumaci, nejlepší. Skvělou volbou jsou přírodní organická hnojiva, jako je kompost, hnůj, slepičince nebo nějaká forma zeleného hnojení. Tyto přírodní materiály pomáhají zlepšit strukturu půdy, zvyšují obsah živin a podporují mikrobiální aktivitu. Kompost či hnůj zapravujeme do půdy ještě před vysazením rostlin. Během vegetace pak v pravidelných intervalech přihnojujeme nejlépe hnojivy rozpustnými ve vodě, které aplikujeme společně se zálivkou.
CHOROBY OKUREK Plísně – projevují se bílým až šedým práškovitým povlakem na listech, který se postupně rozšiřuje na celou rostlinu. Plísně však mohou způsobovat i hnědnutí či černání listů, záleží na konkrétním druhu. Erwinia tracheiphila – jedná se o bakterii způsobující hnití a žloutnutí listů, vadnutí a úhyn celé rostliny. Mozaika okurková – jedná se o virové onemocnění, které se projevuje deformacemi listů, žlutými skvrnami a výskytem velmi malých, či dokonce žádných plodů. Antraknóza – tato houbová choroba způsobuje tmavé skvrny na listech, stoncích a plodech. Žloutnutí okurek – žloutnutí listů i plodů může způsobovat přelévání rostlin, ale také nedostatek živin nebo světla, případně výskyt škůdců. Nejčastěji savého hmyzu jako jsou mšice.
VERTIKO SYSTÉM - PĚSTOVÁNÍ NA SÍTÍCH je vybudování dokonalé opěrné konstrukce se sítí, s oky pro nakladačky či salátovky. Základem úspěšného pěstování okurek na sítích je jejich vyštipování. Odstraňujte všechny postranní výhony a malé plůdky vyrůstající z paždí listů až do výšky 50 cm. I když se tímto opatřením oddálí první sklizeň, je nezbytné pro zdárný vývoj v následném období. Rostliny musí nejprve pořádně zakořenit a nesmí se oslabovat tvorbou plodů a postranních výhonů. Dalším krokem je důsledné navádění rostlin. Od začátku navádějte do jednotlivých ok sítě hlavní vrchol okurky a od 50 cm výšky rostlin i postranní výhony. Co nejrychleji zaplňte síť a vyveďte rostliny až k hornímu drátu, kde je nechejte růst volně zpět dolů. Růstový vrchol můžete nahoře zaštípnout, postranní výhony nechte růst volně dolů. Okurka nemá ovíjivou lodyhu a úponky nezajistí dostatečné samovolné uchycení k síti, proto je navádění do ok sítě nezbytné, dokud nedosáhnou rostliny vrcholu sítě.