popis výrobce semen, SEMO: Mrazu odolný pór s nižším, ale robustním vzrůstem. Má velmi silný kořenový systém a rychlý růst i při nízkých teplotách. Sklízíme od listopadu do dubna. Nevyžaduje nahrnování, nevyvrací se.
Má daleko jemnější chuť než je ostrá chuť cibule. Pórek patří do skupiny cibulových zelenin a je příbuzný cibuli, česneku nebo pažitce. Netvoří ale typické kulovité cibule, konzumní částí jsou spodní části plochých listů označovaný pro svůj tvar jako stvol. Ten je někdy ve spodní části mírně rozšířený. Nejkřehčí konzumní částí je právě vybělený stvol, v kuchyni se využívá i světlezelená část pod listy. Už méně často se používají listy, které jsou sice tužší, můžete je ale podusit nebo povařit v polévce. Pórek obsahuje, podobně jako cibule či česnek, sirné látky s antimikrobiálním účinkem, minerály i vitamíny. Je zdrojem vitaminu C, vitaminů skupiny B i beta karotenu. Obsahuje kyselinu listovou, vápník, železo, mangan i hořčík. Jsou dva základní typy pórku.
LETNÍ PÓRKY: mají dlouhý vybělený stvol dosahující 30–40 cm, sklízejí se v průběhu léta a podzimu.
ZIMNÍ PÓRKY: mají vybělené část kratší, zato ale širší a vyznačuje se výbornou odolností k nízkým teplotám. Na zahradě obvykle vydrží až do jara.
Pórek je rostlinou náročnou na živiny, potřebuje úrodný, dobře vyhnojený záhon. Nejlépe mu vyhovuje neutrální půdní reakce a lehčí, propustné půdy. Poloha pro pěstování by měla být záhřevná, ale otevřená. Rostliny jsou náročné na dostatečnou závlahu. Založení porostu je základem budoucího úspěchu. Zimní pór je možné vyset přímo na záhon v květnu a v červnu. Po vzejití a zesílení sazenice protrhejte nebo rozsaďte. I u tohoto póru se ale doporučuje předpěstovat sazenice. Sběry zimního pórku začínají už v listopadu. Roste ale i na jaře příštího roku, kdy ještě dorůstá a mohutní. Zimní pór má kratší stvol a na nakopčování nereaguje tak výrazně, jako letní odrůdy.